Vodnice nebo tuřín?
Vodnice, celým botanickým názvem „brukev řepka vodnice“, je nenáročná dvouletá rostlina připomínající ředkvičku, jejíž bulvy jsou bílé vyjma části, která rostla nad povrchem země – ta je načervenalá, nafialovělá nebo nazelenalá. Chuťově připomíná něco mezi nepálivou ředkvičkou a kedlubnou, dá se jíst syrová i tepelně upravená. Oproti ředkvičce i kedlubně však vodnice nezpůsobuje nepříjemné nadýmavé jevy.
Tuřín (brukev řepka tuřín) neboli kolník je kořenová zelenina a krmná plodina, podobná a blízce příbuzná vodnici. Vznikl jako kříženec hlávkového zelí a vodnice v neznámé době. Na rozdíl od vodnice jsou bulvy větší a také jejich větší část vyčnívá nad zemí. Známy jsou i žlutomasé odrůdy, které jsou chutnější a proto více oblíbené. Tuřín se u nás pěstuje poměrně málo, hlavně ve vyšších polohách (v nižších dostává přednost řepka). Je nenáročný a mrazuvzdorný, nesnáší ale sucho a čerstvě hnojenou půdu. Bulvy mají nasládlou, poněkud peprnou chuť. Konzumuje se vařený, v polévkách, omáčkách a přílohách, mladé bulvy jsou chutné i za syrova.
Vodnice má v Evropě dlouholetou tradici pěstování. V době před objevením Ameriky měla podobnou úlohu jako poté brambory. Oproti tomu o tuřínu jsou zaznamenány první zmínky až v roce 1620. Po Evropě se pak rozšířil v následujících staletích.
Tyto časem zapomenuté druhy se stále více znovu vrací do podvědomí a sice jako zdravý a chutný druh zeleniny. Čistí krev od kyseliny močové a dalších odpadních produktů metabolismu. Jejich konzumace tak pomáhá předcházet dnovým záchvatům a poskytuje úlevu lidem s revmatickými bolestmi. Pojídat se může i nať (listy). Obsahuje téměř dvakrát tolik proteinů a vlákniny než bulva samotná a ze všech ostatních druhů listové zeleniny je nejbohatší na vápník.
Pokud jste sami ještě vodnici nezkusili, zkuste naše recepty.